Kdyby se mě někdo zeptal proč tancuji,moje odpověď by nezněla nijak jinak,než takhle:
,,Tanec se stal mojí součástí pravděpodobně ještě než jsem se narodila.Ne,nemám to v krvy jako by si každý kdo věnuje hodně tanci přál,mám to bohužel vydřený a pořád na sobě pracuji.Nedovolila bych se nazvat tanečníkem,protože vím,že mám ještě na čem makat.Narodila jsem se prostě s tímhle cílem,osud mě poslal tou správnou cestou a já ten cíl objevila.Mám chuť se stávat lepší a lepší,protože tanec je jedna z mála věcí v které si něvěřím a vím,že bych si věřit měla.Při tancování,nemyslím opravdu na nic jiného.
Když jsem na parketě,třeba s velkou formací nebo malou skupinou,tak si to užívám jak jen to jde,protože být s lidmi co máš z celého srdce rád a dělat to co vás všechny spojuje,je ten nejhezčí pocit na světě.Lepší jak pocit výhry.''
